V práci trávím minimálně 30% svého dne a když to vezmu i s myšlenkami na práci a někdy i s dodělávkami, tak i 30% svého víkendu. Můj životní čas mi byl dán napevno, víc než od narození do smrti ho nemám.
Tedy proč se sakra trápit s kolegy a/nebo šéfem třetinu svého života?
Proč si práce neužívat podobně jako dovolenkového času?
Práci lze poměrně dobře měnit, na rozdíl od partnera, rodičů nebo dětí 🙂 A to se také často děje jako způsob „řešení“ konfliktů. Změna zaměstnání, pokud je dělána jako únik z konfliktní situace, skoro jistě přinese další konfliktní situaci v novém zaměstnání a opakování úniku.
Proč? Možná šokující, ale veskrze pravdivá odpověď:
Skutečné řešení problémů máme v rukou jen my sami, nikoli okolí, vedoucí, či kolegové. Tedy situaci máme pod svou kontrolou, i když se to na první pohled nezdá.
Stačí přitom pamatovat na základní pravidla pro narovnání vztahů v práci:
1. Přijmout odpovědnost,
2. Komunikovat s konfliktními lidmi a v konfliktních situacích zdravě
3. Přijmout situaci taková jaká je
4. Být při práci přítomen tady a teď
Podrobněji ke všem pravidlům:
1. Přijmout odpovědnost
je orientovat svoji pozornost na to, co mohu udělat já, namísto toho, co mohou udělat kolegové nebo vedoucí. Doporučuji 80% pozornosti na sebe a 20% na okolí.
2. Komunikovat s konfliktními lidmi a v konfliktních situacích zdravě
Například místo věty „Franto, měl bys tam jít a zapnout ten stroj, je to tvoje zodpovědnost!“komunikovat otázku: „Franto, kdo by měl jít zapnout ten stroj? Kdo za to zodpovídá?“. Otevřená otázka (kdy tázaný musí formulovat odpověď) vede nejenom k uvědomění zodpovědnosti a daleko větší ochotě danou věc udělat, ale možná také k diskusi. Druhá strana může na otázku odpovědět také tak, že si uvědomím, že část odpovědnosti je také má.
Například místo věty „Tak málo práce, co jsi měl dnes udělat, by zvládl snad každý a ty tu stojíš jako tvrdé Y. Ty asi myslíš zase na dovolenou, co?“ jen popiš svoji frustraci z nedobře vykonané práce, třeba ve stylu
„Vůbec se mi nelíbí, že dnes máme za sebou tak málo práce. Bojím se, že pokud to bude takto pokračovat, nestihneme termín a nedostaneme za práci zaplaceno.“
Tímto způsobem přesuneš pozornost od osobních invektiv a obviňování přímo k předmětu, o který jde, tedy k práci a hrozbě, která může nastat, pokud takto bude dotyčný v práci pokračovat.
Následně můžeš dotazováním např. stylu „Co navrhuješ, jak to urychlit?“ povzbudit kolegovu kreativitu, chuť vymyslet a realizovat řešení,
Například místo věty „No jo to jsem si mohl myslet, už zase si to pokazil. Vždyť jsem Ti to už minule ukazoval.„, jen řekni „Vidím, že se tohle se nepovedlo. Tak pojď ukážu Ti, jak to udělat lépe.„
V této větě zapojuješ také princip vyprávění o svých pocitech a konstatování vlastních pocitů z předchozího pravidla.
3. Přijmout situaci taková jaká je
V některých situacích není možné vnější okolnosti hned změnit. Např. kolega dělá stále stejné chyby a při nejlepší vůli i použití výše uvedených pravidel komunikace se nic nezlepšuje. Přijetí znamená prosté „ano“ i takové situaci, bez vnitřního odporu k ní. Je to „ano“ i kolegovi a jeho způsobu práce, případně vedoucímu a jeho způsobu práce. Je to respekt k nim.
Neznamená to však rezignaci a souhlas se vším. Znamená to vnitřní klid s tím, že kdykoli se objeví příležitost ke změně, tak ji konstruktivně využíváš. Ať už je to využití zdravé komunikace, konstruktivních návrhů řešení nebo, v krajním případě, i příležitosti na změnu pracovního místa. Podstatným rozdílem však je, že změnu místa realizuješ nikoli jako útěk ze situace, ale jako promyšlený krok, v klidu, přijetí a respektu k druhým.
4. Být při práci tady a teď
Tohle je zdánlivě jednoduché a jasné. Je to prosté dělání pracovních činností v plné přítomnosti. Nezávisle jaký vztah máš právě k tomu co děláš, dělej to bez myšlenek na minulost, budoucnost nebo cokoli jiného než právě aktuální pracovní úkon. Toto je důležité právě u činností, které tak úplně nebaví. Uvidíš, že vše půjde najednou lehčeji a budeš se svou prací spokojen/a.
Možná, že v té práci nakonec najdeš zalíbení nebo ji časem změníš, protože příležitost dělat něco jiného dostane spíše vždy ten, kdo svou stávající práci dělá dobře ať už je jakákoli.
A teď malý úkol na závěr
Vytvoř teď hned nový e-mail. Jako adresáta dej svoji e-mailovou adresu, tedy píšeš sobě. Do e-mailu napiš minimálně dvě věty:
No a e-mail odešli.
E-mail může vypadat například takto:
„Ahoj Honzo,
obdivuji na Tobě Tvůj smysl pro humor a schopnost věci dotahovat do konce. Je úžasné kolik důležitých věcí v životě už jsi dotáhl do konce.
Děkuji Ti za všechny ty krásné chvíle originálního humoru, kterým dáváš dobrou náladu sobě i ostatním lidem.
Tvůj Honza.“
Jak jsi se cítil/cítila při psaní a čtení svého e-mailu?
Bylo to těžké nebo naopak jednoduché a přirozené?
Pokud to bylo těžké napiš e-mail znovu a znovu, klidně jeden až dva každý den. Pravdou je, že čím více pochval a ocenění na sebe napíšeš, o sobě vyřkneš, tím Ti bude lépe a vše bude najednou přirozené.
Začneš to o sobě nejenom říkat a psát, ale hlavně to budeš cítit a budeš podle toho žít. A to je přesně ta kouzelná hůlka, která mávnutím mění dosud problematické pracovní vztahy na běžně řešitelné výzvy života.
Přeji úspěšné dny plné naplňující práce v souladu s kolegy,
Petr
Příspěvek vyšel před několika týdny v e-mailu, který posílám každý týden v neděli jako součást seriálu Nedělní inspirace. Můžete mít celý seriál každou neděli, pokud si svoji e-mailovou adresu zaregistrujete na adrese na http://www.setkey.life/nedelni-inspirace/