SR015 – Černá labuť je změna k dobrému

Kromě toho, že Černá labuť je skutečným živočišným druhem, tak se používá tento pojem i přeneseně jako označení nepředvídaných jevů a událostí s významným dopadem na život jedince nebo celé společnosti. A jak jinak v těchto dnech, právě tomu druhému významu těchto slov se dnes chci věnovat.

To co se děje kolem, mi svým tempem připomíná Sametovou revoluci. Totiž každý den je úplně jiný, zavedené pořádky se hroutí jeden za druhým, další den nelze předvídat. Změny nastávají celospolečensky doslova v reálném čase. Ráno jdu do obchodu bez roušky a skoro nikdo kolem ji nemá a to ani prodavačky, odpoledne už jsem černá ovce, mají ji skoro všichni.

Čekal jsem až skoro na úplný závěr týdne, abych mohl nasbírat zážitky a přinést svůj pohled, kterým chci podpořit orientaci v tom co se děje, a hlavně pohodu a dobrou náladu i v tomto čase.

To, co aktuálně žijeme jsou dopady opatření, které zavedly už prakticky všechny významné státy světa ve skoro stejném čase. Mají tyto základní cíle:

• Zbrzdit exponenciální nárůst nemocných a rozložit je do delšího času
• Uchránit zdravotnický systém před přetížením a tím nedostatku péče o pacienty s těžkým průběhem
• Získat čas na vývoj očkovacích látek a antivirotik

Praktické dopady do našich životů jsou opravdu velké. Znáte je všichni ve svých životech nejlépe. Chci na nich ukázat základní principy, které nás mají něco naučit. Chci také ukázat jednu z možností jak se s nimi vyrovnat a jak na nich vyrůst v lepšího člověka i přes zákazy a omezení.

Černá labuť přiletěla a máme ji tu. Mění naprosto vše k dobru nás všech, i když to teď třeba tak nevypadá.

Co nás tedy učí? Co máme nově dělat jinak právě pro to dobro?

Princip č. 1: Všichni jsme jedno

Že jsme jako lidé mezi sebou propojeni a všichni jsme si rovni, nebylo nikdy tak zjevné jako dnes. Už se to začalo projevovat s globálním oteplením, kdy činnost lidí na jedné straně planety ovlivnila život lidí na jiné straně planety. S korona virem je tohle vidět úplně jasně.

Prakticky všichni lidé na planetě jsou ve stejné situaci. To na co jsme se v takových případech vždy spoléhali, tedy zdravotní systém, nemá v současnosti skoro nic, co by použil k zastavení šíření nemoci a utrpení lidí s těžkým průběhem nemoci.

Platí to pro úplného chudáka z ulice, tak pro nejbohatšího obyvatele planety. To kolik mám peněz, jaké mám postavení mě nechrání před nemocí ani neurčuje její průběh.

Princip č. 2: Všichni musíme táhnout za jeden provaz

Tohle je věc, kterou známe úplně od mala. Jenže kdo z nás se tím stoprocentně řídil. Vždy byl zájem jednotlivce nadřazený celku u mnoha lidí. Potřebuji odhodit odpadky, šup s nimi do přírody. Potřebuji se mít dobře, jezdím si i pár set metrů autem.

Současné nošení roušek tohle úplně boří. Rouška nechrání mě, ale chrání ostatní, brání rychlému přenosu dále. Říkáme tím, že druhého respektujeme a nechceme nic dál přenášet a to i přesto, že se cítíme úplně zdrávi. Když jí má každý, pak silnou ochranu nepotřebujeme, protože nákaza je zastavena dříve, než se k nám dostane už na roušce nakaženého.

Proto bychom nepotřebovali ani mnoho „ochran“ ve formě například zákonů, kdybychom se tímto principem řídili mimo náš nouzový stav v dalších oblastech svého života skutečně všichni.

Princip č. 3: Každý je zodpovědný za svůj život

Průběh nemoci je ve velké míře ovlivněn kondicí našeho imunitního systému. To jak spíme, jak jíme, jak se pohybujeme a jak se stresujeme máme plně pod kontrolou.

Existuje v mysli tisíc výmluv, proč to pod kontrolou není. Jenže tyto výmluvy jsou nyní úplně nepodstatné. Buď žiji zdravě a mám dobré vyhlídky na zvládnutí nemoci, pokud přijde, a nebo dále poškozuji své zdraví svými návyky a nadbíhám si těžkému průběhu.

Doktor mi v tom moc nepomůže, pomoc leží v mých vlastních rukou. Zejména v této době přetíženého zdravotnictví je toto velmi dobře vidět. Dovolat se na hygienickou stanici je umění, lékaři návštěvy odmítají, konzultace jen telefonicky. V případě nákazy prostě máme zůstat doma a pomoci si jak umíme.

Že je to neslýchané? Je to prostě tak jak to je, odpovědnost je na každém z nás, na jeho vztahu sám/sama k sobě. A tak to je i v dalších oblastech našeho života.

Princip č. 4: Konstruktivnost, pozitivní myšlení, odložení sporů, empatie

Nemá smysl se například hádat se svou drahou polovičkou o tom, kdo má pravdu, napadat a pomlouvat své sousedy. Vir tohle vůbec nezajímá. Naopak tohle zajímá náš imunitní systém.

Pokud se nacházím v odporu, zlobě, strachu a vzteku, imunitní systém se odpojuje. Když jsme ještě žili v pralese, tak bránit se infekci nemělo smysl v situaci, kdy jsme utíkali před tygrem. Jasnou prioritou byl útěk. Proto se v této době musíme útěku (strachu, pomluv a negativního myšlení) vzdát, abychom nastartovali náš imunitní systém.

Žít pozitivně, v dobré náladě, nacházet smíření, řešit spory je životně důležité. Čím lépe tohle budeme zvládat, tím silnější naše imunitní systémy. Říkám úmyslně „naše imunitní systémy“. Nejde totiž jen o vlastní imunitní systém, ale i imunitní systémy všech kolem.

Není v mém zájmu, aby se lidé kolem nacházeli ve stresu a šířili kolem sebe nemoc, naopak je v mém zájmu sebe sama a všechny lidi kolem z něj dostat, aby ji buď vůbec nedostali a nebo se rychle uzdravili.

Princip č. 5: Bez odporu měnit své zvyky tady a teď

Tohle je velká lekce dnešní doby. Vše se kolem mění velmi rychle. V lepším případě můžeme pracovat vzdáleně, v horším případě nemáme co dělat. Jet na chatu, do ciziny, na druhý konec světa nejde, i dětská hřiště jsou zavřená. Vyjít si do kavárny, restaurace, uspořádat pitku s přáteli také nejde. Najednou je vše jinak a velmi rychle.

Klást tomu odpor, odmítat? Nemá smysl. Jde spíše o to si co nejrychleji najít nové zvyky.

Vnitřní svobodu se rozhodnout pro nové věci v rámci aktuálně možného každý máme. Změnu můžeme udělat okamžitě. To nám nemůže žádná vláda ani jiná autorita vzít.

Například místo návštěvy dětského zábavního parku můžeme stále ještě k potoku, kde si dítě pohraje s klacíky a kamínky. Nejenom, že to je zadarmo, ale hlavně náš společný prožitek včetně dětí může být výrazně hlubší. Totéž platí o vzdálené školní výuce, práci z domova, nebo nalezení jiné potřebné práce, když ji zrovna nemám, třeba šití roušek, dovoz jídla starším lidem, apod.

Princip č. 6: Jednat tady a teď

Vládneme kapacitou výrobní linky na šití roušek nebo jen vlastní jehlou a nití? Mám co říct pro uklidnění bližních a ostatních lidí? Jsou potřeba roušky? Potřebuje někdo pomoci? Máme něco, co v dané situaci pomůže?

Jednejme v pravý čas bez odkladů a přemýšlení o pro a proti. Pomoc se zpožděním se také počítá, ale mnohem více ji oceníme v pravý čas, když ji nejvíce potřebujeme.

Princip č. 7: Přijetí a radost ze života

Na některé věci máme jen malý vliv. Například na fakt, že tu nemoc máme na zemi a možná tu s námi zůstane. Vir vznikl evolucí (nedávno to genetici dokázali) a máme ho tu.

Je to nový druh života a tedy k němu patří stejně tak jako náš druh. Být k tomu v odporu, bát se toho, nemá smysl. Naopak to působí oslabení imunitního systému.

Prosté „ano“ tomuto stavu a radost ze svého života stačí. Stačí k posílení vlastní imunity, k tomu, abychom samotnou nemoc ani možná nedostali nebo přečkali s mírnými příznaky.

Princip č. 8: V nouzi poznáš přítele

Přeneseně právě v této době lze dobře rozpoznat lidské charaktery. Sobecké chování se nyní stává výrazně sobečtější, kdo má strach za normální situace, nyní se u něj výrazně prohlubuje.

Zároveň je tato doba velkou příležitostí se vypořádat s těmito jevy. Je daleko jednodušší takovému jednání vystavit stopku, vymezit se vůči němu. Člověk, který takto jedná, má zároveň šanci si daleko lépe než dříve uvědomit dopad svého jednání, a to právě na pozadí nastalé situace.

Důležité je jen jedno, nenapadat takového člověka osobně, mluvit a řešit právě jen a jen to jednání a chování, ukazovat jeho dopad v nastalé situaci.

Princip č. 9: Nový náhled na některé profese

Uvědomění, že některé profese jsou pro přežití naprosto klíčové a zaslouží si proto úctu. V první linii jsou samozřejmě zdravotníci a hygienici. Nově však k nim přibývají další profese, např. prodavači a prodavačky v potravinách a drogériích, pekaři, zpracovatelé potravin, řezníci nebo řidiči kamionů. TIRáci, kteří nás obvykle na silnicích jen zdržují, nyní rádi vidíme, neboť nám vezou možná dámské vložky nebo toaletní papír, který nutně potřebujeme. Také jako jediní mohou jezdit přes hranice. Význam telekomunikací, jako mnohdy jediného prostředku jak spolu komunikovat, je více než zjevný.

Omlouvám se, pokud jsem na některé životně důležité profese zapomněl (jsou jich jistě desítky, stovky dalších). Právě jejich odvaha, obětavost a odpovědnost s jakou chodí denně do práce nás drží nad vodou.

Buďte takoví i vy. Vaši práci někdo potřebuje, nepodléhejte strachu a hlasu vnitřních myšlenek vytvářejících výmluvy proč něco nejde. Jde všechno, i za této situace, právě za této situace.

Princip č. 10: Nový pohled na důležitost rodin, obcí a států

V této době je dobré mít dobře fungující rodinu, žít ve státě, který je dobře řízený a umí si poradit. Hádky, neshody, malicherné předměty sporů nyní blednou před důležitostí být spolu a pomáhat si.

Platí to v rodinách i na státní úrovni. Občané ČR ve Velké Británii nyní horečně čekají na autobusy, aby je odvezly zpět domů.

Těžké časy máme vždy tendenci přečkat doma, protože to tam považujeme podvědomě a mnohdy i fakticky za nejbezpečnější místo na světě.

Buďme v rodině i mezi sebou tolerantní, komunikujme, odpouštějme, vycházejme si vstříc, rovnejme spory, hledejme kompromisy, závisí na tom naše přežití.

A teď to nejdůležitější. Víte že, všech deset principů jsou vlastně páteří spokojeného života za každých okolností.

Dnešní situace nás do značné míry nutí do zdravého chování ve všech principech. Zachovejte si ten směr v každém z deseti principů i až krize pomine a z vnějšku už nebude tlak. Vytvořte si zvyk následovat tyto principy zevnitř.

Dá vám to spokojený a naplněný život, a nejenom vám, ale i všem ostatním kolem. Jsme každý jednotlivě buňkou v 7 miliardovém lidském společenství, tak buďte platným členem tohoto organismu.

Petr